Úvod Historie Větroně Polomakety Akrobaty Slow fly Soutěžení

 

    Jak to vlastně před lety začalo? Jsem starý (tenkrát mladý) šťoura a hledám něco nového, občas pořád. S kamarádem Bedřichem Janáčkem nám netrvalo dlouho,  pohecoval  jsem ho a elektropohon se začal rodit a vyrůstat z plínek. Vím, že jsme u nás nebyli první, ale i tak nás elektrolet bavil a baví. Považuji jej za nejvhodnější pro pohon větroňů s pomocným motorem, cvičných modelů a rekreačních  polomaket i akrobatů (Slow Fly jsou samostatná superkapitola).


Můj první model.

Můj první elektrolet. V roce 1983 jsme s kamarádem Bedřichem Janáčkem (bude nás provázet, osud nás spojil s elektrolety) zaslechli, že někde ve světě trochu poletují modýlky s elektromotorky. Jsme dostatečně praštění pro nové věci, tak se do toho začalo šťourat. Sehnali jsme naše první baterky a motory z druhé ruky. Tento model s profilem Jedelsky o rozpětí 2200mm vážil 1500g s 6-ti články Sanyo-Cadnica a motorem Jumbo 2000 s převodem. Létal rovně a do stran, nahoru ne. A pak se objevily motory Mabuchi 540 a začali jsme stoupat.

 

S tímto modelem jsem dlouhá léta poletoval v termice i na prvních soutěžích s elektrolety. Měl křídlo s profilem E-385 o rozpětí 2500 a vážil 1450g se 7-mi články. Motor Mabuchi 540, převod 1:4,6 a vrtule 400x270.

Vždy se mi velmi líbilo letadlo Islander  pro jeho modelářské tvary a když se objevily motory Mabuchi 380, inspirace byla uskutečněna. Model postavil také kolega Janáček a společně jsme si pochvalovali jejich obratnost, dynamiku a odolnost. Vzpomínám na jedno létání na sněhu, Bedřichův Islander se tíž a tíž odlepoval. Oční kontrola prozradila, že trup je plný sněhu prašanu, jen serva měla vyběhané cestičky. Při tvrdším přistání udělal dírku v trupu. K modelu se ještě vrátíme - s laminátovým trupem jej vyrábí firma JR Models.

 

Tentokrát pokus o elektro-akrobata a úspěšný. Model s 10% souměrným profilem o rozpětí 1000, váze 1100 s motorem Mabuchi 540, vrtulí 180x100 a 7 články byl obratný a dynamický. Řízena křidélka, výškovka a motor.

Dalším pokus s čistým svědomím, třímotorák (byl) a hydroplán (nebyl). 1400 rozpětí a 1500 váha, 3x Mabuchi 380, vrtule 180x100 a 7 baterek. Létalo to skvěle, hlavně ze sněhu, ale z vody (i díky nedokonalému tvaru trupu) ne a ne.

 

Začali jsme soutěžit a jako správní "vlčáci" hned vymýšleli nové modely. Toto je můj první "10"-článek. Křídlo s E-205 bylo 2350mm dlouhé, trup laminát - původně V2, Mabuchi 540 s převodem 1:5 (až 24 A odběr, chudáček motorek) a 10 baterek. Vážilo to asi 1700g a při soutěži v úloze průlety nasekalo až 9 kousků.

 

V "sedmičláncích" jsem úspěšně soutěžil s tímto érem, křídlo 2450, profil mezi E-385 a E-387, váha 1250 s tehdy klasickým pohonem, Mabučák s převodem. Mělo  velmi slušnou klouzavost při malém opadání. Příjemný model, když se "zažral" do termiky, býval problém jej dostat dolů.

Měla to být bomba a superdesetičlánek. Rozpětí 2600 s křidélky sloužícími zároveň jako klapky a váze 1900, pohon opět klasika. Létalo a vypadalo moc pěkně, ale velká váha byla proti soutěžním  supervýkonům.

A tohle zase docela bomba byla, superlehký model bez křidélek o rozpětí 2500 vážil jen 1500, dva motory Mabuchi v jedné převodovce a 10 aku. Na soutěži to zalétlo až 14 průletů, což je nejspíše  světový rekord s "mabučákem".

 

Možná inspirace: naviják pro malé modely (tak do 750g váhy). Motor Mabuchi (dnes Speed), převod asi 1:2,5, cívka s 200m vlasce Ř0,6 a 7 článků. Krabička z železářství (otvor pro vstup vlasce je oplechován), spínač nožní ("schodišťák"), kladkou je tyč s očkem na rybářský prut.

 

Ještě Vám chci ukázat nabíjecí centrum elektroletce z druhé poloviny minulého století.

 

                                                                     

    Nahoru    

 

Přeji příjemné chvíle s elektrolety poháněnými vrtulemi FALCO a nově s pěknými letadélky v PC simulátoru FMS.
               
Pište na hustak.falco@tiscali.cz poznatky, připomínky a objednávky na vrtule a CD FALCO, dále komentáře, nápady i otázky ohledně elektroletu a PC simulátoru.

Poslední úprava: 17.10.2008