Jak to vlastně před lety začalo?
Jsem starý (tenkrát mladý) šťoura a hledám něco nového, občas
pořád. S kamarádem Bedřichem Janáčkem nám netrvalo dlouho,
pohecoval jsem ho a elektropohon se začal rodit a vyrůstat z plínek.
Vím, že jsme u nás nebyli první, ale i tak nás elektrolet bavil a baví.
Považuji jej za nejvhodnější pro pohon větroňů s pomocným
motorem, cvičných modelů a rekreačních polomaket i
akrobatů (Slow Fly jsou samostatná superkapitola).

|
|

|
Můj první model.
|
|
Můj první elektrolet. V roce 1983 jsme s kamarádem
Bedřichem Janáčkem (bude nás provázet, osud nás spojil s
elektrolety) zaslechli, že někde ve světě trochu poletují
modýlky s elektromotorky. Jsme dostatečně praštění pro
nové věci, tak se do toho začalo šťourat. Sehnali jsme naše
první baterky a motory z druhé ruky. Tento model s profilem Jedelsky o
rozpětí 2200mm vážil 1500g s 6-ti články Sanyo-Cadnica a
motorem Jumbo 2000 s převodem. Létal rovně a do stran, nahoru
ne.
A pak se objevily motory Mabuchi 540 a začali jsme stoupat.
|

|
|

|
S tímto modelem jsem dlouhá léta poletoval v termice
i na prvních soutěžích s elektrolety. Měl křídlo s
profilem E-385 o rozpětí 2500 a vážil 1450g se 7-mi články.
Motor Mabuchi 540, převod 1:4,6 a vrtule 400x270. |
|
Vždy se mi velmi líbilo letadlo Islander pro jeho
modelářské tvary a když se objevily motory Mabuchi 380, inspirace
byla uskutečněna. Model postavil také kolega Janáček a
společně jsme si pochvalovali jejich obratnost, dynamiku a
odolnost. Vzpomínám na jedno létání na sněhu, Bedřichův
Islander se tíž a tíž odlepoval. Oční kontrola prozradila, že trup
je plný sněhu prašanu, jen serva měla vyběhané cestičky.
Při tvrdším přistání udělal dírku v trupu. K modelu se ještě
vrátíme - s laminátovým trupem jej vyrábí firma JR Models.
|

|
|

|
Tentokrát pokus o elektro-akrobata a úspěšný.
Model s 10% souměrným profilem o rozpětí 1000, váze 1100 s
motorem Mabuchi 540, vrtulí 180x100 a 7 články byl obratný a
dynamický. Řízena křidélka, výškovka a motor. |
|
Dalším pokus s čistým svědomím, třímotorák
(byl) a hydroplán (nebyl). 1400 rozpětí a 1500 váha, 3x Mabuchi
380, vrtule 180x100 a 7 baterek. Létalo to skvěle, hlavně ze sněhu,
ale z vody (i díky nedokonalému tvaru trupu) ne a ne.
|

|
|

|
Začali jsme soutěžit a jako správní "vlčáci"
hned vymýšleli nové modely. Toto je můj první "10"-článek.
Křídlo s E-205 bylo 2350mm dlouhé, trup laminát - původně
V2, Mabuchi 540 s převodem 1:5 (až 24 A odběr, chudáček
motorek) a 10 baterek. Vážilo to asi 1700g a při soutěži v úloze
průlety nasekalo až 9 kousků.
|
|
V "sedmičláncích" jsem úspěšně
soutěžil s tímto érem, křídlo 2450, profil mezi E-385 a
E-387, váha 1250 s tehdy klasickým pohonem, Mabučák s převodem.
Mělo velmi slušnou klouzavost při malém opadání. Příjemný
model, když se "zažral" do termiky, býval problém jej dostat
dolů. |

|
|

|
Měla to být bomba a superdesetičlánek. Rozpětí
2600 s křidélky sloužícími zároveň jako klapky a váze
1900, pohon opět klasika. Létalo a vypadalo moc pěkně, ale
velká váha byla proti soutěžním supervýkonům. |
|
A tohle zase docela bomba byla, superlehký model bez křidélek
o rozpětí 2500 vážil jen 1500, dva motory Mabuchi v jedné
převodovce a 10 aku. Na soutěži to zalétlo až 14 průletů,
což je nejspíše světový rekord s "mabučákem".
|

|
|

|
Možná inspirace: naviják pro malé modely (tak do
750g váhy). Motor Mabuchi (dnes Speed), převod asi 1:2,5, cívka s
200m vlasce Ř0,6 a 7 článků. Krabička z železářství
(otvor pro vstup vlasce je oplechován), spínač nožní ("schodišťák"),
kladkou je tyč s očkem na rybářský prut.
|
|
Ještě Vám chci ukázat nabíjecí centrum
elektroletce z druhé poloviny minulého století.
|
|
|
|

Nahoru
|